Krátká zpráva o zběžné kontrole stavu jištění Rohové stěny (3/2009) na Vrchlici (Kutnohorsko)

Aneb jak určitě nepřejišťovat skály.

Začněme od začátku. Rohová stěna ležící cca 4 km jihozápadně od Kutné Hory (stěna mezi Hlavní stěnou a Vrchlickou přehradní hrází - v ohybu lesní cesty u "trafostanice", GPS: 49°55'28.622"N, 15°13'44.756"E) je asi 7,5 m vysoká rulová zatím lezci ne příliš oblíbená stěnka s cca šestnácti cestami. Stěna má dvě části - výše levou (v podstatě jen jeden převis) a níže rozsáhlejší pravou také s převisem. Jen asi sto metrů od ní je luxusně odjištěná Bivaková stěnka a Hlavní stěna, která má téměř 30 m výšky. Do poloviny 2008 nebylo na Rohové téměř žádné jištění, a tak se nelze divit tomu, že sem nikdo moc nespěchal. Prvovýstupcem většiny cest na ni vedoucích je Pavel Novák (Pavel). Koncem léta 2008 byla jako jedna z prvních stěn Kutnohorska v přejišťovací kampani Českého horolezeckého svazu (ČHS) 2008 celá přejištěna kým jiným než novopečeným správcem skal Pavlem. Když jsme se sem po Pavlově akci poprvé dostali, bylo nám hned jasné, že je potřeba s ním o metodách prejišťování (tedy o technologii lepení borháku (bh) a o volbě vhodného místa pro bh ve vztahu ke skále a ostatním bh cesty) znovu vážně promluvit. Poprvé jsme ho již ústně a ještě emailem přesvědčovali při přejišťování několika cest na stěně Pod střelnicí (na Vrchlici) někdy koncem jara 2008. Ondřej Běhal (Běhy) mu tedy napsal další email, kde se mohl strhat, aby mu úskalí jeho dosavadní práce znova vysvětlil. Nicméně Pavlovo přejišťování pokračovalo dál v některých ohledech snad v lepším, ale v dalších (hlavně co se rozmístění bh v cestě týče) ve velmi podobném duchu. Do konce roku stihl Pavel na Kutnohorsku osadit cca 200 ks bh, mnohé z nich podle našich měřítek umístil a zalepil řekněme dost svérázně. Negativních hlasů ohledně jeho práce začalo ze všech stran (od místních lezců) přibývat a nakonec všechno vyústilo v otevřený dopis předsedovi naší Oblastní vrcholové komise (OVK Praha s Střední Čechy) i předsedovi Centrální vrcholové komise (CVK) a všem dalším v problému interesovaným osobám z Kolínska a Kutnohorska. V tomto dopise, který se odhodlal sepsat Běhy, jsme popsali úskalí Pavlovy práce dost ostře, ale bohužel také dost nekonkrétně. To vyvolalo živou emailovou diskusi, dále potřebu sejít se i s ostatními Kutnohoráky, kteří na Kutnohorsku již dříve přejišťovali. Také bylo nutné oprášit jejich nedostatečnou komunikací téměř zaniklé členství v OVK. Především Petr Mundil (Mundil) (již před několika lety přejistil Bivakovou stěnku, Hlavní stěnu, Panáka a část Šimákovské stěny) byl Pavlovými praktikami také dost pohoršen a tak se povedlo na schůzce konané v polovině ledna 2009 v Kutné Hoře domluvit budoucí velmi úzkou spolupráci Mundila při Pavlově přejišťování. Nazvalo se to supervize Petra Mundila nad prací Pavla Nováka (familiérně tomu říkáme Petr a Pavel). Petr se jako přejišťovač již dávno osvědčil, dělal to tehdy dobře. V současnosti bohužel občas rozčarovaně prohlašuje, že by nejradši všechny borháky z jím přejištěných skal uřezal, jelikož to teď hodně lidí leze (třeba i s magnéziem), dělají kolem skal jenom nepořádek, jezdí přes zákaz vjezdu autem až na parkoviště pod Hlavní stěnu a další nepřístojnosti, což on dost těžce nese. Přes mnohé neshody na všem možném, schůzka v Kutné Hoře posunula celou věc s Pavlovým přejišťováním o velký kus vpřed a my doufáme, že se bude přejišťování pod Mundilovým dohledem dále ubírat mnohem rozumnějším směrem.

Byli jsme překvapeni, když Běhymu přiletělo do emailu dne 2.3.2009 následující psaní od Pavla (nový správce mnoha skal Kutnohorska), citujeme jen jeho podstatnou část:

"Ahoj Ondro,
zápis je dobrá k tomu, aby se odlišilo to, na čem se shodnem a na čem dohoda není možná - a to se podařilo. Jestli sis všiml, tak na SO jsou uspořádaný sektory, hvězdičky, zkrátka to, co jsme v zápise slíbili. Jinak spisovatelství není moje oblíbená činnost, takže se můžeme někde v případě neshody pohádat na skalách a neotravovat záplavou mailů ostatní. Kdybyste přišli na schůzi včas, tak by ses dozvěděl, že jsme zkontrolovali všech 50 borháků osazených do ampulí a zjistili jsme, že některé zguvovatěly, šly vytáhnout holou rukou a lepidlo otřít do kusu hadru. Konzultoval jsem to s Vlkem a podobnou zprávu má z Vysočiny a z Pálavy. Jelikož jste taky desítku ampulí fasovali na váš oddíl, tak si je zkontrolujte. Zřejmě to způsobil mráz, neboť v létě jsem přes ty borháky normálně lezl a slaňoval. V diskusi na vrcholovce všichni vrtěli hlavou, něco podobného se stalo pouze kdysi Algenovi s jediným borhákem."

Ačkoliv jsme na schůzku naší OVK (26.2.2009) na Strahov dorazili asi 5 minut po akademické čtvrthodince, tohle tajemství ohledně ampulí Fischer RM10 nám tedy vážně nikdo neřekl, v zápisu ze schůze se o tom neobjevila ani zmínka, prostě vážně velké překvapení. Běželi jsme tedy hned na místa, kde jsme tyto ampule použili, podrobili příslušné bh amaterským zkouškám v krutu pomocí cca 35 cm dlouhé páky a velmi citlivého a obezřetného přístupu ke kroucení. Rozhodně si nepředstavujte žádné rvaní bh na krev, aplikovaná síla musela být vzhledem k délce páky velmi nízká (aby nedošlo k zbytečnému poškození lepidla nebo materiálu bh), šlo tedy jen o to zjistit zda bh zdravě zapruží či se v lepidle skutečně pohne. Na Kolínsku jsme zatím nezjistili jediný podobný problém s tímto lepidlem.

Jelikož se jaro kvapem blíží a my jsme byli zvědaví, co konkrétně se na Kutnohorsku po našich připomínkách za minulých sedm měsíců okolo problému s novým jištěním některých cest změnilo, vyrazili jsme v neděli 8.3.2009 na Rohovou stěnu přesvědčit se na vlastní oči. Byli jsme ale poměrně nemile překvapeni, tím co jsme zaznamenali. Nabízíme tedy report z kontrolní mini akce Kolíňáků Jiřího Belzy (Steebe), Ondřeje Běhala (Běhy), Romana Pešíka (Péša) a Vladimíra Střihavky (Střihoun), všichni čtyři jsme členy OVK Praha a Střední Čechy spadající pod CVK ČHS.

Foto č. 1 - Pravá část Rohové stěny na Vrchlici - očíslování nových (vyměněných) borháků ve stěně, barva značí druh problému atp.

Popis cest pravé části Rohové stěny podle Pavla Nováka:

KOUTOVÁ, 1 (UIAA), , , Krátkým koutem při levém okraji dolní části stěny na lávku a vpravo na vrchol.
VÉČKO, 2 (UIAA), 1977, Pavel Novák, Jaromír Furst, Stěnou přímo do véčka, mezi dvěma převísky na vrchol.
ZELENÁ, 2 (UIAA), 1977, Pavel Novák, Jaromír Furst, Vpravo od předcházející cesty přímo na vrchol./2bh/ (její bh jsou na fotu č. 1 označeny čísly 1 a 2)
TUTI FRUTI, 1 (UIAA), , , Od levého okraje stěny travers šikmo vpravo vzhůru až k pravému okraji stěny a na vrchol.
DODATEČNÁ, 3- (UIAA), 2007, Jan Novák, Pavel Novák, Stěnou vlevo od Kamenolomu přímo na vrchol./2bh/
KAMENOLOM, 3- (UIAA), 1977, Pavel Novák, Jaromír Furst, Výrazným zářezem přes převis a stěnou přímo nebo vpravo po lávce na vrchol./3bh/
ROGALO, 5 (UIAA), 1980, Pavel Novák, Milan Hušpauer, Hladkou stěnou při pravém okraji stěny pod převis. Přes něj přímo na vrchol./3bh/ Poznámka:Původně A2.
PARAGLAJDING, 6 (UIAA), 2007, Pavel Novák, Jan Novák, Středem hladké stěny pod převis. Přes něj přímo na vrchol./3bh/
VEJŠKRABEK, 3 (UIAA), 3+ (UIAA), 1977, Pavel Novák, Jaromír Furst, Při levém okraji vzhůru pod střed krátké boční stěnky. Převisem vlevo pod hranu a tou na vrchol.
PARÁDNÍ, 4+ (UIAA), 2007, Jan Novák, Pavel Novák, Po stupních pod převislou boční úzkou stěnu. Jejím středem na vrchol./2bh/

Dne (8.3.2009) jsme provedli zběžnou kontrolu jen pravé časti Rohové stěny. V této časti stěny bylo Pavlem osazeno celkem 15ks nových zabarvených bh raveltik délek 8 a 13 cm. Podle záznamu o údržbě z webu skaly.horosvaz.cz zadaného Pavlem byly tyto bh zalepeny dne 17.9.2008. Všechny bh byly lepeny pomocí chemických ampulí Fischer RM10, které jsou ale určeny jen k lepení bh délky 8cm. Podmínkou správného zalepení touto metodou je především přesné vrtání a zvládnutí poměrně jednoduchého technologického postupu. Další podrobnosti o způsobu osazení těchto bh nám nejsou známy. Seznam námi zkontrolovaných cest je v tabulce 1, ta také uvádí druh Pavlem vyměněných bh a některé další údaje.

Tabulka 1. - (není zde bohužel zrovna dostupná) seznam údržby cest pravé části Rohové stěny podle webu skaly.horosvaz.cz a Pavla Nováka
přehled údržby skal Pavlem Novákem v kampani 2008 najdete zde.

Zaznamenali jsme zde okolo způsobu osazení a umístění bh opět mnoho různých chyb. Byly to především tyto:

1) Problém v pevnosti lepidla - všech 15 bh bylo testováno velmi citlivou zkouškou v krutu pomocí 60 cm dlouhé tuhé páky, která byla provedena tak aby nebyly zbytečně zničeny, tak aby nebyla překročena pevnost jejich lepidla. Tato zkouška se nesmí na bh provádět nekvalifikovanými a problematiky neznalými jedinci. Pokud není provedena správně může při ní dojít k vážnému poškození lepidla bh a materiálu bh. Neměla by se u bh provádět raději vůbec. Když už cítíte potřebu ji udělat měla by na její provedení stačit obyčejná karabina, či nějaká jiná spíše kratší páka a velmi citlivý a obezřetný přístup ke kroucení. Platí, že čím je páka delší, je nutné aplikovat menší sílu kroucení.

Na Rohové stěně byly takto odhaleny problémy s pevností lepidla RM10 u třech borháků, ostatní bh zkoušce plně vyhověly. Naší zkoušce krutem provedené 8.3.2009 nevyhověly tyto konkrétní bh: (tyto bh jsou na fotu č. 1 znázorněny žlutě)

1A) druhý bh cesty ZELENÁ (na fotu č. 1 označen číslem 2) - vykazuje určitý menší pohyb dříku v lepidle (uhel pootočení bh v lepidle byl cca 5-10°), námi byl označen látkovým proužkem

1B) druhý bh cesty KAMENOLOM (na fotu č. 1 označen číslem 7; detail tohoto bh je na fotu č. 2) - kolem tohoto bh je na stěně hodně vyteklého nepromíšeného lepidla, nepodrcený křemenný písek a sklo z ampule RM10 (na fotu č. 2 vyznačeno žlutě), všechny tyto složky jsou v ideálním případě při osazování (kombinace zatloukání s dostatečným kroucením) dobře podrceny a promíchány ve světle hnědou viskózní pastu. Nad dříkem bh je patrna díra, kde chybí lepidlo do hloubky cca 1cm, kam může zatékat voda, ta může třeba zmrznout. Co zde selhalo je tedy záhada. Lepidlo u něj je na omak ne zcela zatuhlé. Tento bh vykazuje určitý pohyb dříku v lepidle (úhel pootočení bh v lepidle byl cca 10°), námi byl označen látkovým proužkem.

Foto č. 2 - druhý borhák cesty Kamenolom, neobstál ve zkoušce krutem, žlutě je vyznačena vyteklá složka amplule RM10, nepodrcené sklo a křemen

1C) třetí (slaňovací) bh (pravděpodobně 13 cm dřík) cesty PARAGLAJDING (na fotu č.1 označen číslem 10; detail tohoto bh je na fotu č. 3) - je u něho patrný pravděpodobně nedávný (?) pokus o opravu lepidlem Fischer FIS V 360 S (FIS) - okolí bh je potřísněno špatně smíchaným tmelem FIS - v lepidle je patrná nepromíchaná černá a bílá složka, ale vedle na poličce ležela zlomená použitá směšovací hubice s kvalitně smíchaným a zatvrdlým tmelem FIS. Zjistili jsme, že i přes tuto "opravu" tento bh nadále vykazuje určitý menší pohyb dříku v lepidle (úhel pootočení bh v lepidle byl cca 10°), námi byl označen látkovým proužkem, s tímto bh je možné hýbat dokonce i pouhou rukou. Dalším problémem tohoto bh je, že pokud si do něj zavěsíte lano na jištění druholezce nebo pro jištění top rope, (i do expresky s délkou pásku 16 cm) půjde vám přes ostrou skalní hranu pod ním. Jediné metodicky správné řešení je bh prodloužit dostatečně dlouhou smycí s chráničem přes ostrou hranu a jistit přes ni.

Foto č. 3 - slaňovací borhák cesty Paraglajding nevyhověl zkoušce krutem

Podotýkáme, že všechny tyto bh byly již před 2.3.2009 podle Pavla zkontrolovány. Nevíme však jakým způsobem. Dále nevíme, kde všude byly závady na pevnosti lepidla zjištěny, zda byly tyto bh označeny, zda byla pořízena nějaká dokumentace, zda byly všechny závady již odstraněny a jakým způsobem. Jediný z těchto problémových bh ve stěně nebyl před naším příchodem na místo nijak označen. Jsou tedy považovány za vyhovující a plně použitelné? Dále musíme podotknout, že by bylo asi velmi obtížné tyto bh ze skály třeba odsednutím, menším pádem vytrhnout. Možná ani při urputném axiálním zatížení (na vzpěr) by nemuselo dojít k povyjetí bh ze skály (takový je jen náš osobní pocit). Pro získání podrobnějších poznatků o pevnosti ukotvení těchto bh by se musely provést trhací zkoušky při axiálním a radiálním zatížení, na což nemáme potřebné vybavení. Určitě by bylo velmi zajímavé tyto zkoušky fundovaně provést (nejlépe akreditovanými osobami) a řádně zdokumentovat. Na podobných poznatcích by se dalo jistě stavět.

2) Byl zjištěn nedostatek v osazení slaňovacího bh (13 cm dřík, lepený jednou ampulí RM10 - naprosto nesprávná technologie lepení) cesty DODATEČNÁ (na fotu č. 1 označen číslem 5; detail bh je na fotu č. 4), bh trčí asi 2 cm ze skály a je ohnutý, lepidlo ampule zřejmě zatvrdlo dříve, než byl bh dotlučen. Opět zde kolem bh chybí nějaké lepidlo co by utěsňovalo otvor. Pevnost tohoto bh je však dle naší zkoušky vyhovující. Jde tedy asi spíše o estetický problém, stát se to samozřejmě při lepení za velkého tepla zteplalými ampulemi může, otázka je co pak s tím? Osobně nám samozřejmě nepřipadá příliš vhodné nechávat bh v tomto stavu.

Foto č. 4 - slaňovací borhák cesty Dodatečná vyhověl zkoušce krutem, jeho problém je poněkud jiný

3) U šesti bh bylo zjištěno chybné osazení blízko nad ostrou hranou převisu, i tak že se při zatížení karabina o ni láme. Hrana by mohla při pádu lehce způsobit otevření či prolomení zámku karabiny. Na fotu č. 1 jsou tyto bh znázorněny oranžovou barvou. V pěti případech to vypadá opravdu velmi nebezpečně, jsou to tyto:

3A) první bh cesty PARÁDNÍ (na fotu č. 1 označen číslem 14; detail bh je na fotu č. 5) - tento bh má význam hlavně pro vedení lana, nicméně při pádu do něj by zcela jistě došlo k lámání karabiny přes ostrou hranu.

Foto č. 5 - první borhák cesty Parádní, vyhověl zkoušce krutem, jeho problém je lom karabiny přes ostrou hranu

3B) druhý bh cesty PARÁDNÍ (na fotu č. 1 označen číslem 15; detail bh je na fotu č. 6) - tento bh je navíc osazen tak, že při pádu cca 1 m nad ním by padající již dopadl na ukloněnou stěnku pod ním a jistě se zranil (to kdyby měl dobrého jističe a trochu štěstí). Dále není bh osazen k povrchu skály kolmo, což působí další zbytečné pevnostní újmy - tento problém jsme zaznamenali i u bh na fotu č. 1 označených čísly 3 a 7. Vše šlo jistě poměrně lehce vyřešit vhodnějším umístěním bh a vedením vrtu kolmo k povrchu skály. O cestě samotné se asi raději rozepisovat moc nebudeme, snad jen že přesně nevíme zda je název myšlen vážně nebo spíš ironicky.

Foto č. 6 - druhý borhák cesty Parádní, vyhověl zkoušce krutem, problem je opět lom karabiny přes hranu

3C) první bh cesty KAMENOLOM (na fotu č. 1 označen číslem 6; detail bh je na fotu č. 7) složka lepidla je vyteklá do širokého okolí bh, vrt není lepidlem uzavřen, oko borháku je natočeno nakřivo - bh tzv. šilhá (tento problém se vyskytuje u mnoha dalších bh na Kutnohorsku a není to zas až taková malichernost jak by se mohlo zdát). Obecně platí, že většina Pavlových bh nemá oko natočené do vertikální linie (bh tzv. šilhají, tento problém se vyskytuje především u bh, které lepil lepidlem FIS), a tak na ně při pádu zbytečně působí navíc velmi nebezpečný kroutící moment (tedy jako by jste se snažili borhákem velkou silou pootočit). Někomu to může přijít jako růžový puntíček, ale zvláště není li u mnoha z nich vyseknuta alespoň drážka pro svár u ústí vrtu a borhák kvůli tomu nedosedá dokonale okem ke skále, je to na pováženou a zcela zbytečné. Pak stačí aby se přidalo nějaké další překvapení a na malér je zaděláno. Karabina v tomto bh vychází na ostrou skalní hranu.

Foto č. 7 - první borhák cesty Kamenolom, vyhověl zkoušce krutem, problemů je na první pohled mnoho

3D) druhý bh cesty ROGALO (na fotu č. 1 označen číslem 9; detail bh je na fotu č. 8) jeho problémem je opět karabina vs. skalní hrana

Foto č. 8 - druhý borhák cesty Rogalo, vyhověl zkoušce krutem, problém opět karabina vs. skalní hrana

3E) druhý bh cesty PARAGLAJDING (na fotu č. 1 označen číslem 12; detail bh je na fotu č. 9) jeho problémem je také karabina vs. skalní hrana

Foto č. 9 - druhý borhák cesty Paraglajding

3F) U zbylého bh - první bh cesty ROGALO (na fotu č. 1 označen číslem 8) je tento problém sice také, ale není až tak markantní jako u předchozích případů, jelikož karabina leží na skalní hraně jen spodní částí, ovšem pravděpodobně by se našly karabiny, které by zde opět vyšly zámkem přímo na skalní hranu. Při osazování bh je nutné dbát i na to aby se zámek karabiny nemohl, ať již bude natočen kamkoliv, samovolně o nějakou skalní nerovnost otevřít.

3G) druhý bh cesty DODATEČNÁ (na fotu č. 1 označen číslem 4; detail bh je na fotu č. 10) vyhověl zkoušce krutem a je u něj opět vyteklé lepidlo - není utěsněn vrt, tento problém byl pozorován i u několika ostatních borháků.

Foto č. 10 - druhý borhák cesty Dodatečná, vyhověl zkoušce krutem, lepidlo při osazení vyteklo (či je vrt příliš hluboký) - není utěsněn vrt

4) Problém cest ROGALO a PARAGLAJDING - cvakání 2. bh - nabrání lana vs. podlaha

Když pomineme problémy osazení tří bh (na fotu č. 1 znázorněny čísly 8, 9 a 12) těchto cest, jde o cesty zdánlivě bezpečné, přesto mohou leckoho nezkušeného (nebo může mít zkušený lezec prostě jen smůlu) pořádně vytrestat. První borhák je totiž podle nás osazen příliš nízko a dává lezci falešnou jistotu. Při cvakání druhého bh nad převisem nemůže totiž být již lezec jištěn a opět mu hrozí poctivá podlaha. Řekli by jste, podle Pavla je to jenom pětka a šestka, to přece každý nějak přerve, ale běžte si ji vyzkoušet a uvidíte co znamená na Kutnohorsku Pavlův stupeň 6 UIAA. U některých takto oklasifikovaných cest se může klidně jednat i o prapodivně přejištěné 8+ a to jsme zdaleka nelezli všechny cesty. Pokud do takové cesty nastoupí nezkušený (takový co si linii a její jištění nepřečte) a trochu lehkovážný udatník sedmičkář, může také pěkně shořet někde metr pod podlahou. Otázka zní: chceme ale v současnosti přejišťovat zbytečně nebezpečně, když stačí jen linii promyslet a jinak rozmístit borháky (zvláště u cest, které jsou našimi prvovýstupy a nebyly nikdy jištěním pořádně osazeny máme tuto možnost). Je totiž zbytečné, aby to po nás naše děti za třicet let musely kvůli nám předělávat. Podobně přejištěných cest najdeme na Kutnohorsku bohužel několik a příliš nevěříme, že budou přejišťovačem opraveny. Dále máme pocit, že budou takové vznikat i nadále, nebude-li se u přejišťování přemýšlet. Máme dokonce pocit, že někteří lidé se přímo snaží přejišťovat nebezpečně, aby s cesty dalších třicet let nelezly, což je podle nás nehorázné a kontraproduktivní. Tady samozřejmě nemluvíme o klasikách, kde je možné se pohodlně jistit vlastním postupovým jištěním a o cestách kde si autor změnu rozmístění jistících bodů nepřeje.

5) Řešení pro cestu PARÁDNÍ (cesta je na fotu č. 11)

Pokud už si tuto cestu vyberete (asi musíte být třeba trochu masochista) je řešením provléct oběma bh (na fotech č. 1 a č. 11 jsou znázorněny čísly 14 a15) smyce a do nich si cvaknout karabinu, aby jste se vyhnuli problému karabina vs. skalní hrana. Dále je nutné v této krutě převislé 4+ nad druhým bh rozhodně nepadat, jelikož jištění je jen iluze a dopadli by jste zatraceně špatně. Najde se člověk co uvěří, že se jedná o bh dobře odjištěnou 4+ (nebo klidně 6+)? Samozřejmě můžeme čekat a třeba to za čas zjistíme. Jaké je tedy řešení pro tuto cestu, osobně se domníváme, že by takové cesty jištěny vůbec být nemusely. Bezpečně odjistit pomocí pouhých dvou bh snad ani nejdou a je to podle nás mrhání prostředky ČHS. Přejištění podobné linie je asi dobré opravdu svědomitě uvážit a prokoumat.

Foto č. 11 - cesta Parádní - vyhozené borháky nebo past na zajíce?

Bonus aneb co jsme náhodou potkali s foťákem na skalách poblíž Rohové

Šimákovská stěna (pod hrází Velkého rybníka na levém břehu Vrchlice GPS: 49°55'42.229"N, 15°14'28.734"E)

Pří průchodu okolo této monumentální údolní stěny nás už na cestě praštil do očí před nedávnem přejištěný první bh (foto č. 12) cesty, kterou jsme i s průvodcem jen velmi těžko schopni pojmenovat. Jde o velmi obtížnou cestu v pravé části stěny s výrazným převisem - jeho levou částí jde mírně šikmo vlevo. Že by snad šlo o cestu "NA LÉKÁRNICKÝCH VÁŽKÁCH, 8- (UIAA), 1987, Zdenál Šlachta. Vpravo od Odkázané přes velký převis k nýtu a dále stěnou přes odštíplý blok pod zářez Odkázané". Popis na ni moc nepasuje, proto raději nesázíme, každopádně je určitě blízko ní. Zasvěcení podle fota jistě poznají. Cestu někteří z nás již před mnoha lety lezli a dobře víme o jakou jde vraždu, to nechme ale být, prvovýstupci zřejmě nezbylo nic jiného než těžký úsek nad prvním samo domo nýtem nějak rychle přelézt a založit než dojde něco do spáry za blokem vlevo od druhého samo domo nýtu a zoufale v založeném matroši spočinout. Musel to být jistě silný zážitek, dovedeme si to živě představit.

Nás zarazil způsob přejištění této cesty. Bylo zde otrocky dodrženo rozmístění starých nýtů, zvláště ten první není pro případný pád prvolezce metr nad ním moc dobře umístěn, hrozí zde vážné zranění o polici pod ním. Nový borhák vedle tohoto nýtu osadil údajně Mundil (ale kdo ví jak to bylo, každopádně na skaly.horosvaz.cz jsme ho nedohledali) a to podle nás dost svérázně a bezhlavě. Posuďte sami, z fota č. 12 je hlavní závada jasně patrná. Ovšem méně patrné je, že zde není vyseknutý zářez pro svár bh a ten proto nedoléhá uchem k povrchu skály (odstává). Tento bh by se slušelo umístit třeba i o 60 cm výš nad původní nýt, aby se šance na přežití případných padajících trochu zvýšily. Cesta by se díky tomu stala pro sportovní lezce více přitažlivou, má i velmi hodnotnou a sportovně zajímavou (dosud pravděpodobně nepřelezenou) přímou variantu.

K uvedené obtížnosti cest viz. skaly.horosvaz.cz na Šimákovské stěně podle Pavla se také nemá cenu vyjadřovat konkrétně, je vidět, že je na Kutnohorsku klasifikace UIAA vnímána opravdu svérázně. Pravděpodobně jde o velmi působivý relikt UIAA, která se používala před 30. - 40. lety a měla sedm stupňů.

Foto č. 12 - první borhák cesty v levé části pravého převisu Šimákovské stěny - karabina vs. skalní hrana

Stěna pod střelnicí (asi 170 m západně (proti proudu Vrchlice na jejím levém břehu) od Spáleného mlýna GPS: 49°55'39.462"N, 15°14'51.165"E)

Cesta "PŘEVISEM ROVNOU ZA NOSEM - VAR.B, 5+ (UIAA), 2007, Pavel Novák, J. Novák, Ze začátku kouta pod prvním převisem doprava /bh/ na hranu a jí do stěny a tou na vrchol." Cesta dvěma převisy s pekelnými tahy za mikrolišty plná zážitků i když je napsaná jen za úsměvných 5+. Tady musíme pochválit, že jsou borháky rozmístěny již velmi rozumně, možná chybí pro vedení lana nějaký další blíže nad zemí (tedy pod současným prvním), tj ale detail. Jde především o její třetí (slaňovací) borhák (foto č. 13) (společný s cestou "IQ, 4 (UIAA), 1980, Pavel Novák, M. Hušpauer. Při pravém okraji stěny pod výrazný převis/1.bh/. Spárkou pod střechu a vlevo /2.bh/ hladkou plotnou nad převis /3.bh/. Po stupních pod vrcholovou část stěny a spárkami v ní na vrchol"), který byl lepený lepidlem FIS. Je umístěn poněkud blízko rozpukané hrany na slaňovací bh, vypadá to ale, že je aspoň 13cm dlouhý, snad tedy hrana časem nepovolí (z fota č. 13 to bohužel není patrné). Vidíte správně bh šilhá, jako spousta ostatních bh všude okolo, ale hlavně zde opět není dodržen technologický postup a vrt není dokonale zaplněn tmelem, což je nesprávné a zcela zbytečné. Při osazování bh šlo problém velmi jednoduše okamžitě vyřešit. Pravděpodobně jde o roztržitost. Je to možná trochu puntíčkaření, ale podobných příkladů bude okolo asi třeba i více.

Foto č. 13 - slaňovací borhák cest IQ a Převisem rovnou za nosem

Několikrát přemletým evergreenem je čtvrtý bh cesty Houpačka, který si dovolíme znova zmínit jen v rychlosti. Ten je naopak osazen nad hranou ostrého střechového převisu zbytečně vysoko (asi 25 cm). Problém vznikl při neuváženém dogmatickém dodržení místa původního nýtu. Na prodloužení nového bh je třeba mít expresku s 30 cm páskem, s kratším presem pěkně zadřete. Tím chceme říci jen prostou pravdu, že u všeho konání je třeba myslet, měřit a až pak konat.

Závěrem

Doufáme, že už chápete o co zdejším lezcům vlastně jde? Celkové finanční náklady ČHS na přejištění pravé části Rohové stěny činily něco kolem 3900 Kč. Myslíte si, že se investice vyplatila? Pravá část Rohové stěny reprezentuje jen 7,5% z počtu bh, které Pavel v 2008 na Kutnohorsku při přejišťování osadil. Pokud jsme se zdálky jen podívali na levou část této stěnky, byly vidět na chlup stejné problémy s rozmístěním bh. Věžička Na Rudě (naproti Rohové přes Vrchlici) má také v některých cestách podobné problémy. Stěna u Vrbového mlýna byla také již několikrát v emailech přetřepána. Není v našich silách zkontrolovat a konkrétně rozebrat podobné problémy borháků mnoha jiných skal Kutnohorska aby byly konečně pochopeny (nejsme za to placeni ani na podobnou práci nemáme chuť). Domníváme se tedy, že náš požadavek na STOP stav přejišťování na Kutnohorsku (pozastavení přísunu materiálu na Kutnohorsko), do doby než budou odstraněny závady (největší vykřičníky) byl zcela oprávněný a pochopitelný. Dále na tom také trváme, závady budou doufáme odstraněny. Chápeme, že zvláště někteří Kutnohoráci nestojí o to aby jim do jejich věcí někdo strkal nos, nebo dokonce otevřeně upozorňoval na nějaké problémy, ale vidíte, že jsme vážně nemohli činiti jinak. Poradenství, pomoc, diskuse, sdílení poznatků apod. je a bude nadále na úrovni OVK a místních lezců nutná. Pokud se nepleteme chodí to tak všude jinde, v každé slušné pospolitosti. Problémů je samozřejmě poněkud více, než jsme zde vyložili, o těch ale třeba zase jindy. Doufáme totiž, že je možné aby zmizely a hlavně se nové už nevytvářely, tím pádem je nebudeme řešit a nikdy o nich už neuslyšíte. Jde přece o skály na které si jezdíme zalézt asi nejčastěji, tak proč je nemít v pořádku a promyšleně odjištěné. Pevně doufáme, že na Kutnohorsko přijde osvícení a bude se zde nadále na přejišťování pracovat už jen s rozvahou, klidně a precizně.

Společnými silami dne 9.3.2009 napsali a s textem se plně ztotožňují členové OVK Praha a střední Čechy z Kolínska, jmenovitě: Jiří Belza, Ondřej Běhal, Roman Pešík a Vladimír Střihavka

Autor: Běhy Vydáno: 10.3.2009 17:31 Přečteno: 183709x Hodnocení: 2 (hodnoceno 9x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk