Metodika přejišťování - jak správně osadit borhák a další jistící prvky

Vývojový materiál pro budoucí směrnici CVK ČHS, stránka se stále vyvíjí.

Na této stránce postupně chceme shromáždit metodické poznámky k programu přejišťování horolezeckých cest v Čechách (který je řízen ČHS) především pro správce skalních oblastí a jiné zájemce o problematiku jištění skalních lezeckých cest a prvovýstupů.

Článek Krátká zpráva o zběžné kontrole stavu jištění Rohové stěny (3/2009) na Vrchlici (Kutnohorsko) pojednává a řeší soubor chyb, které nastaly na Kutnohorsku v roce 2008 při přejišťování zkušeným prvovýstupcem ale nezkušeným přejišťovačem, který odmítl společná praktická školení v terénu.

Materiál na přejišťování

sjednocený katalog materiálu ČHS je zde. ČHS poskytuje kromě jiného na přejišťování tento materiál:

- dotované dvousložkové chemické kotvy pro vysokozátěžové kotvení fischer FIS V 360 S - technická dokumentace (maloobchodní cena cca 660 Kč)
- dvoupístovou pistoli fisher FIS 360 AK - použitelná i jako jednopístová
- směšovací hubice
- vrtáky Würth 120/12 mm SDS plus
- čistící kartáčky Hilti 13 mm
- borháky raveltik 80/10 mm a borháky fixe 80/10 mm
- dvoudílné vrcholové řetězy které se připojují mailonkami k dvěma borhákům, dva díly řetězu jsou spojeny třetí mailonkou
- vrcholové knížky s hliníkovými krabicemi dvou velikostí
- tyčky pro upevnění vrcholovek
o materiálu FISCHER viz fischer-cz.cz
kotevní technika fischer 2012

varianty chemických kotev:
- stejně vhodná je pro lepení borháků i chemická kotva fischer FIS V 360 S - používá se i stejná dvoupístá aplikační pistole FIS 360 AK (=FIS AK/UPAT),
- také se k lepení bh užívá na použití náročnější skleněná dvousložková ampule fischer RM 10, kterou je samozřejmě nutné borhákem ve vrtu velice dobře promíchat točením a vrt je nutné vyvrtat velmi přesně hluboký (na délku bh + cca 2 mm, nutno zkoušet při vrtání), promíchávání složek chemické malty se doporučuje v menší míře pro jistotu provádět i u kotev aplikovaných pomocí směšovací hubice, zkušenému přejišťovači napoví již barva smíšené chemické malty a její vytvrzení lze odzkoušet v použité směšovací hubici.
- dále je dodávána chemická kotva Den Braven FIX-O-CHIM 380 ml, vhodná pro lepení postupových a vrcholových kotevních bodů, kde je třeba větší objem lepidla, třeba pískovcové kruhy a slaňáky (příznivá cena).

pistole FIS 360 AM (maloobchodní cena 1500 Kč) - pro aplikaci chemických kotev fisher FIS V 306 S a fisher Upat UPM 44 - je možné, že k této drahé pistoli existuje levnější téměř stejná alternativa třeba nějakého českého výrobce, jen ji najít...

poznámky k osazování borháků: RAVELTIK 80/10 mm:

návod k osazování borháků raveltik .pdf
návod na výběr místa v piktogramech .pdf

- tyto borháky mají klasický tvar oka, občas se stává, že se zvláště při zatěžování do stran začnou v otvoru protáčet, proto je nutné je osazovat s patřičným fortelem a pečlivostí. Zásadní vliv na pevnost v krutu osazeného borháku má důkladné vyčištění a také vlhkost vrtu při zalepení borháku. Pro zvýšení pevnosti v krutu lze pro osazení borháku použít metodu oka zasazeného do spádnicového vrubu. Jde o velice jednoduchý zhruba 35 mm dlouhý a cca 3 mm hluboký šlic (vrub) směřující od vrtu po spádnici stěny do níž borhák osazujeme. Vrub s trochou šikovnosti jednoduše připravíte vrtačkou před nebo po vyvrtání vrtu pro borhák, důležité je hlavně vystihnout spádnici plochy (spádnice je směr, kterým by po dané ploše přirozeně odtékala z vrtu voda), kvůli dobrému rozložení působících sil při zatížení borháku. Do tohoto vrubu zhruba do třetiny až poloviny své tloušťky krásně zapadne ke skále přiléhající část oka borháku. Kartáčem vyčištěný vrub je v ideálním případě při osazování vyplněn chemickou maltou vytlačenou borhákem z vrtu - borhák dokonale sedne na místo, stačí jen funkčně a esteticky upravit přeteklou chemickou maltu - nejlépe prstem, který pak otřeme do hadříku. Metoda je jednoduchá, estetická a zcela účinná. Nicméně je časově náročnější a lze při ní lehko třeba zničit vrták. Též poškození skály je větší. Navíc takto osazený borhák je pak poměrně obtížně odstranitelný.
Při lepení borháků jednoduchou klasickou metodou (bez spádnicového vrubu) je však nutné alespoň vyseknout (přivrtnout) menší zásek (vroubek) pro svár na spodní straně oka borháku, v místě kde pomyslná spádnice plochy vychází z vrtu, tak aby po osazení borhák dokonale přisedl okem na plochu skalní stěny a neodstával.
Borháky se samořejmě nesmí zatěžovat nejméně 24 hodin po aplikaci chemické kotvy - čas vytvrzení kotvy závisí na teplotě. V technické dokumentaci kotvy jsou patřičné tabulky.

poznámky k osazování borháků: FIXE 80/10 mm:

obrázkový návod
návod.pdf

- tyto borháky mají atypický tvar oka (oko vypadá jako srdce). Výrobce počítá s tím, že se špička onoho srdce poněkud zapustí do skály - tedy nestačí vyvrtat otvor 90 mm hluboký, jako u borháků raveltik 80/10 mm. Praxe ukázala, že je nutné vrtat otvory hluboké až cca 100 - 105 mm a u ústí otvor ve vertikálním směru rozšířit na obě strany minimálně 10 mm širokým "kónickým" vrubem (rýhou, zářezem), pro usazení špičky srdce borháku do skály. Vrub je možné buď citlivě vyvrtat, hrozí ovšem zničení vrtáku, lépe vyhloubit majzlíkem či kamenickým dlátem ručně. Vznikne pravděpodobně určitý nadvýlom ve skále, který bude nutné esteticky zatmelit chemickou kotvou, betonem nebo podobně. Borháky se samořejmě nesmí zatěžovat nejméně 24 hodin po aplikaci chemické kotvy - čas vytvrzení kotvy závisí na teplotě. V technické dokumentaci kotvy jsou patřičné tabulky. Tyto borháky se osvědčili především použitím pro vrcholové "slaňovací" řetězy, případně tam, kde lano táhne hodně do strany. Jako postupové jištění do stěny v přímé linii jsou vhodnější borháky raveltik, nicméně borháky fixe jsou pro tento účel také velmi vhodné. Během roku 2008 ČHS po spotřebování zádob od používání těchto borháků ustoupilo. Jejich nevýhodou je především malá světlost oka - nastává problém s ústupem z tohoto borháku a s jištěním pomocí dvou expresek v jednom borháku.

poznámky k vrcholovým slaňovacím řetězům:

Součástí jednoho slaňovacího řetězu jsou dva borháky, jeden nebo dva kousky řetězu s různým množstvím ok (obvykle 3 - 7 ok) a tři (někdy jen dvě) mailony (2 x 8 mm a 1 x 10 mm). Mailony jsou opravdu luxusní certifikované, kdo by je nechtěl... Pravděpodobně přijdou i další pokusy o zcizení mailon a řetězů zvláště na zastrčených skalách, což jsou asi všechny skály Kolínska. Mailony je tedy nutné pořádně zatáhnout klíčem, obávám se ale, že to stačit nebude a budeme muset přistoupit k zalepování mailonů lepidlem na kovové závity TL 71 (ČHS také dodává) nebo k sváření apod. Na Kolínsku jsme již byli nuceni po sérii krádeží mailonek zalepit závity lepidlem TL 71. Povolit již je pak nelze. Proto je nutné konfiguraci řetězu před zalepením TL 71 pečlivě zvážit, prozkoušet a praxí prověřit, jelikož po zalepení je stav značně definitivní a není jednoduché cesty zpět. Zde platí pravidlo nespěchat a nechat myšlenky patřičně rozvinout, lépe i klidně pár měsíců uležet, všechny vhodné varianty konfigurace řetězu pečlivě prozkoušet a vybrat tu nejvhodnější.

vrcholová karabina v řetězu:
RAVELTIK Tofana s drátovou hrazdičkou proti otočení a krádeži z vrcholového řetězu - tyto či podobné karabiny svaz žel zatím nedodává, ale jsou dobré do vrcholových řetězů, těžko se zcizují... Existuje mnoho dalších podobných variant. Důležité je aby karabina nešla ukrást, šla pokud možno lehce vyměnit a byla z kvalitní oceli - dlouhá životnost, odolnost proti opotřebení. Masivní použití podobných ocelových karabin (FIXE) rozjel v Moravském Krasu v 2007 Vlk a osvědčují se.

více podrobností o prostředcích skalního jištění a správě skal ČHS zvíte zde:http://skaly.horosvaz.cz

Fixní jistící, slaňovací a pomocné prostředky

Idealizovaný postup při přejišťování stávající lezecké cesty:

1. V terénu zpozoruji, že jištění osazené v lezecké cestě je nějakým způsobem závadné.

2. Kontaktuji přes email a formulář "Údrba skal ČR - Kontrola stavu jištění" na http://skaly.horosvaz.cz (SO) příslušného správce skalní oblasti. Vylíčím stav jistících bodů v cestě. Popisuji ideálně všechny jistící body v cestě, ale i v okolí cesty (slaňáky, vrcholovku, apod.) Zmínka o okolních cestách se také hodí. Když už tam správce půjde, je zpravidla schopen opravit více závad naráz.

3. Správce reaguje většinou tím, že se na místo dříve či později vypraví, zhodnotí situaci a případně započne s opravami nebo opravami pověří osvědčenou a v terénu při práci proškolenou osobu, která je schopná opravované cesty přelézt nebo alespoň naznačit přelez přelezem AF a hlavně cestu pochopit. Přejišťovač by měl cestu a její vztah k okolním cestám nastudovat ze všech možných zdrojů (prvovýstupci, aktuální horolezecký průvodce) přelézt cestu i všechny cesty v okolí a promyslet taktiku přejištění všech těchto cest.

4. Přejišťovač musí zvážit jaký použije materiál a technologii lepení vzhledem k charakteru horninového masivu (hornině, rozpukání, zvětrání, pevnosti atd.).

5. Přejišťovač musí zvážit ideální rozmístění nových jistících bodů vzhledem k:
5.1 členitosti, prostorovému uspořádání skalní stěny a strukturně pevnostním charakteristikám horninového masivu.
5.2 vzhledem k jejich vzájemným prostorovým vztahům pro ideální vedení lana bez zbytečného tření o skálu i jistící materiál (borháky, vklíněnce, expresní smyčky, dobírák/slaňák apod.).
5.3 vzhledem k rozmístění chytů a stupů v cestě, aby nebylo novým jištěním znemožněno jejich použití.
5.4 vzhledem k postavení expresek vůči skalní stěně, aby nemohlo dojít k lomu či otevření karabin o skalní výstupky či skalní hranu (nutno nanečisto odzkoušet po té co je do nich zavěšeno nebo jimi vedeno lano).
5.5 vzhledem k bezpečnosti a komfortu pro budoucí lezce snažící se o RP přelez (aby nehrozil pád od druhého či třetího jištění na zem, aby lano nebylo vedeno třeba za tělem či končetinou lezce, aby nepřekáželo v pohybu a zárověň nepomáhalo při přelezu).
5.6 vzhledem k duchu původního zajištění lezecké cesty, nepřeje-li si prvovýstupce či oblastní vrcholová komise (OVK) z nějakého závažného důvodu jinak.

6. Přejišťovač musí bezpečně zvládat správný technologický postup osazení postupového prvku (borháku, skoby, smyce apod.) a musí při práci dbát na jeho striktní dodržení!

7. Přejišťovač musí šetrně odstranit staré jištění (skoby, nýty, borháky apod.) v co nejbližším časovém horizontu po přejištění, nejlépe zároveň s přejištěním je li to technicky možné. Starý šrot je možné řezat zároveň s povrchem skály akuflexou a starý důlek či otvor esteticky a účinně celý zabetovat nejlépe betonem z drceného stěrkopísku z místního mateirálu (bývá k vyrýžování (sítem) v aluviích potoka pod skalou). Při zavadání betonu je vhodné jeho povrch opláchnout jemným proudem vody (třeba z pet lahve s dírkou apod.) aby se úlomky hornin na povrchu opláchly od cementu a dostaly se na světlo. Do betonu je možné též vmačkávat podle situace kameny, místní kamenou drť, místní písek vhodného tvaru a frakce, nikoliv však zeminy (hlína, prach, jíl apod.).

8. Přejišťovač neprodleně po dokončení přejištění cesty učiní zápis (vykáže použitý materiál) do databáze cest na SO.